Moderní člověk je stále lehčeji a lehčeji znuděný, a tak vyhledává neustále nové druhy zábavy, nebo někdy i zpětně objevuje ty staré, které kdysi využíval, ale už na ně nějak pozapomněl. Obklopujeme se různými kousky elektroniky, aplikacemi, hrami a neustále hledáme něco, co bychom mohli dělat. Máme svůj seznam toho, jak se můžeme zabavit, když jsme plní energie, unavení, veselí i smutní. Nesneseme pocit toho, že nemáme co dělat, že se jednoduše nudíme.

Kdy se to pokazilo?

Dříve lidem nevadilo jen tak si na chvíli sednout a prostě nic nedělat. Jednak byli rádi, že chvíli nemusí nic dělat a docela rádi si chvíli odpočinuli, ale jednak když si představíte vesnický statek tak před osmdesáti lety, mnoho věcí, které by dospělý člověk mohl dělat čistě pro své pobavení, moc nebylo.

Ve městech se samozřejmě situace lišila. Mnoho větších měst bylo velmi živých s restauracemi, kavárnami, divadlem a příležitostně i cirkusem, ale doma se lidé mohli zabavit stejně maximálně tak četbou nebo trávením času s ostatními členy domácnosti, nebo případně i domácími mazlíčky.

Vývoj se ovšem nezastavil, ale pokračoval od té doby dál (a stále jde dál). Tak se postupně zvyšoval volný čas, který lidé mohli využívat dle své libovůle. Lidé začali hledat a vymýšlet nejrůznější způsoby, jak ho strávit, a troufám si říci, že mnoho z nich z tohoto hledání nevyšla nikdy zcela spokojená.

Tak se začala rodit znuděná populace jedinců, kteří sice mají potřebu dělat něco, ale nemohou najít nic, co by je doopravdy bavilo, nebo ani nevědí, že hledat mohou. Nespokojenost s jejich životem a sebou samým se v nich potom pomalu kupí, a když včas neodhalí její příčiny, tak to vede buď k rezignaci, nebo zahořklosti a pocitu ublíženosti. Přitom kdyby jednou za čas byli ochotní nic nedělat a jen se nudit, třeba by se potom mohly projevit jejich touhy a přání, a mohli by začít dělat věci, které pro ně budou mít opravduhodnotu avýznam.