Nouzové osvětlení se dělí z hlediska funkčnosti na dva základní typy. Prvním z nich je tzv. náhradní, které pracuje při výpadku elektřiny s náhradním zdrojem, jehož výkon musí být srovnatelný s provozem běžných svítidel zapojených do rozvodné sítě.
Druhý typ je únikové a to se dále člení na osvětlování tzv. prostor se značným rizikem, svítidla proti vzniku paniky a osvětlování únikových východů a cest.

Minimální doba osvitu prostor

Záleží na tom, o jaké prostory se jedná, jestliže jde o únikové východy z různých staveb společensky využívaných, jako jsou např. divadla a kinosály, výstavní plochy, galerie apod., zákonná norma EN 1838 stanoví dobu osvitu záložního světelného zdroje 60 – 120 minut. Požadavky na světelný výkon rovněž určuje normativ, kdy musí jít o 50 procentní osvit ve srovnání s běžnými svítidly, přičemž nouzová světla musí naběhnout do 5 sekund. Světla by se měla montovat do výšky alespoň 2 m nad úrovní podlahy. Norma upravuje světelné parametry do nejmenších podrobností, včetně požadovaného kontrastu mezi svítidlem a jeho blízkým okolím a indexem podání barev Ra.

Vhodné umístění

Nouzové osvětlení se neumísťuje v objektech na náhodná místa, instalace se provádí na předem určené body, kde může dojít ke zvýšenému nebezpečí úrazu právě v důsledku špatné viditelnosti. Jsou to především:
Křížení schodišť a chodeb a změny směrů chůze, případně změny úrovní terénu, což jsou schodiště a nakloněné roviny – právě zde musí být světlo instalováno, stejně jako u všech standardních východů z budov.

Únikové východy – tam kde je nařízeno vybudovat únikový východ z objektu, tam je třeba počítat s nouzovým světlem.
První pomoc, hasicí přístroje a požární hlásiče – tam, kde se nachází místa první pomoci a místa související se zajištěním protipožárních opatření, by měla být kombinovaně osvětlena i včetně tzv. osvětlení proti šíření paniky.