Pravděpodobně každý, kdo pravidelně používá internet, se už setkal s internetovým válečníkem. Je to člověk, který má názor na všechno a na všechny a povětšinou je ten názor kritický. Například když někdo okomentuje příspěvek o Rusku s tím, že se Ruska zastává (ať už v jakékoliv situaci), sletí se na něj internetoví válečníci jako supi s komentáři, že je to určitě komunista, špion z Kremlu, bývalý člen KGB, voják z Krymu a tajný agent z Moskvy.

 Nedělám si legraci, mám to ověřené v praxi. Teď si zkuste představit, co by se stalo, kdybych napsala, že odsun Němců ze Sudet byl zbytečný a krutý. Minimálně půlka komentářů by mi to dala „pěkně sežrat“.
 Internetoví válečníci komentují převážně ostatní komentující. Často to vypadá, že se prostě potřebují pohádat a kvůli čemu jim je úplně jedno, jejich názor je prostě vždycky opačný. A rozhodně nerespektují názor někoho jiného!
 Komentovat a obviňovat přes internet je neuvěřitelně snadné a lidem to dává falešný pocit anonymity a s tím si i více dovolí. Kdybyste na ně narazili na ulici, pravděpodobně by se do hádky nepustili. Je to jako u demonstrací – množství (dav) dává lidem pocit anonymity a tak se odváží dělat věci, které by si sami možná ani nedokázali představit.
 Bojovat proti internetovým válečníkům chce jistou dávku nadhledu, protože když je zesměšníte, velmi rychle se stáhnou, ale nesmíte je přímo urážet. Někdy pomůže i to, když do toho zapojíte i svůj profil. Řekli Vám, že jste tajný agent nějaké země? Proč si do profilu nenapsat cosi jako „Tajný agent Jan Novák, pššt!“?

 Přesto se někdy vyplatí spíše si mlčky stát za svým názorem. Dohadovat se s někým na internetu je na dlouhé lokte, sleduje Vás tisíc dalších lidí a akorát to cuchá nervy, často ani ne tak agresí protivníka, jako spíše jeho neústupností a jakousi tupostí.