Koníčky a zájmy má každý z nás. Hodně populární je sportovat. Má to celou řádu výhod, udržujeme se v kondici, sportování vyplavuje endorfiny, cítíme se pak spokojeně, můžeme si dopřát i něco dobrého s tím, že jsme kalorie spálili sportem. Někdo jiný zase cestuje, poznává jiné kraje a kuchyně. Další z nás rádi čtou, i zde se vyplavují hormony radosti, čerpáme inspirace, rozšiřujeme si slovní zásobu.

Koníčků je celá řada a často je kombinujeme. Ale napadlo by vás, že koníčkem může být i psaní? A to nejen to na počítači, tabletu, mobilu. Vždyť kdo z nás ještě vezme tužku a papír a začne si něco vypisovat. Možná tak nákupní seznam do obchodu nebo poznámku, kdy je potřeba dojít na příští návštěvu k zubaři.

Přesto existuje nemalá skupina lidí, co svoji kreativitu, vnitřní napětí vybíjí skrze psaní. Někteří z nich se pak rozhodnout svého zájmu a talentu využít i jako kreativní práce. Říká se sice, že písmena ze školy zná každý, tedy i věty musí poskládat každý. Ale vzpomeňte si na slohové práce ve škole, jak se vám psali? Šel vám napsat fejeton, hlubší zamyšlení či snad složit báseň a haiku?

Pokud máte psaní rádi, jedno jestli na nějakém zařízení, nebo si sednete i s blokem někde v přírodě, co píšete? Psaní může mít mnoho podob, každý se prezentuje jinak. Někteří pak své výsledky i sdílí s veřejností, třeba na svém osobním blogu.

Blogování

Vedení si osobního blogu značí, že majitel musí mít úzký vztah ke psaní a nestydí se za něho. Vypadá to jednoduše, ale pokud majitel nemá ke psaní bližší vztah, dřív či později jeho blog začne zet prázdnotou. Nemá vnitřní motivaci, chuť zde něco sdílet. Vlastně si ani nevzpomene, že dnes by měl něco napsat.

Je to jako se sportováním. Pokud vás žádný sport nebaví a netáhne, ani si nevzpomenete, že jste dneska ještě neměli trénink. Není to ve vás. A pak, že psát dnes může každý. Ano, může, ale není to hobby pro každého, tedy každý psát nebude.